Akademická malířka JANA MÍČKOVÁ

Malířka Jana Míčková, dcera nositele Čs. medaile za chrabrost, npor. Josefa Krahulíka, hrdiny z pražských barikád, první manželka akademického malíře Vladimíra Gabriela Míčka a tedy snacha významného historika umění PhDr. Miroslava Míčka, měla osudové štěstí v tom, že uměleckou dráhu nastoupila v době částečného změkčování tuhého politického režimu v Československu, ve „zlatých šedesátých“ letech. Obruče pouček o nutnosti ideově zabarvené tvorby mírně povolily, z různých koutů malířských palet vybíhaly moderní malířské směry a cestování za poznáním po Evropě už nebylo jen nesplněným snem.

Svoji cenu měl pro začínající malířku užitečně prožitý čas rozhovorů o malířství právě s věhlasným teoretikem výtvarného umění, Miroslavem Míčkem. Vše nasvědčovalo tomu, že Jana Míčková svojí tvorbou stála v šedesátých letech blízko špičce avantgardních jmen malířů vynořujících se postupně z odlehlých ateliérů, kde pracovali po svém, bez dozoru tehdejších mocí.

Střední výtvarnou školu absolvovala hladce a přijetí na Akademii výtvarných umění (1959 – 1965) se odehrálo na první pokus a nasměrovalo ji přímo pod vedení prof. Václava Tittelbacha. Následně začala studovat v ateliéru prof. Vladimíra Sychry figurální a monumentální malbu ( později ateliér převzal Arnošt Paderlík ). Tento žánr v různých proměnách tvořil základ jejích malířských letokruhů. Na AVU ji příznivě ovlivnil také doc. Jiří John. Své vzdělání potom dovršila na Academii des Beaux Art v Paříži (1970).

Byla výjimečná v akvarelu a kresbě. Výborně zvládnuté figury, realisticky provedené akty podané čistou linkou jedním tahem, to vše byla jen rozcvička. Se zvláštní dychtivostí začala malířka záhy pronikat také k postavě pojímané víc abstraktně a vodovky, tužku i tuš vyměnila za pastel, který jí učaroval na celých padesát let. Jana Míčková se už na akademii začala také dvořit sklu. Za dvojité vitráže získala hlavní cenu AVU. Návrhy jejích vitráží byly víceméně abstraktní a byly inspirovány moderním dílem francouzských malířů. Následovaly koláže, grafiky, ilustrace knižních pohádek atd...

První velký úspěch zaznamenala Jana Míčková na výstavách v Mexiku, v Káhiře a zejména v Paříži (1970) v budově UNESCO. Paříž si získala sérií svých obrazů nazvaných „Motýli“.

Největší uznání budí v díle Jany Míčkové ta různorodost a rozvětvenost – od kresby, olejomalby až k pastelu, od řady skleněných realizací ke kolážím a to vše korunováno letitou restaurátorskou činností.

Kdo vstoupí mezi její dílo s velkým očekáváním, nebude zklamán.

Čerpáno z knižní publikace „Mám tě na mušce“. Sepsal Pavel Šmidrkal za účasti Jany Míčkové. Vydáno k výstavě v muzeu a obrazárně Špejchar Želeč v roce 2013.